Dnes se podíváme na základní předpoklad toho, že váš výsledek opravy laku nebude viditelný – alespoň pro zákazníka ne :-). Tím základním předpodkladem je určení kódu autolaku a výběr správného odstínu/pododstínu.
Prvním krokem je identifikace kódu (čísla barvy) ze štítku automobilu. Každá automobilka umísťuje kód na trochu jiné místo a často i s novým modelem vozu mění i polohu kódu. Např.:
Pokud číslo barvy najdeme, je třeba zkontrolovat přes speciální program dodávaný k míchacím zařízením (např. ICRIS u autolaků DEBEER a VALSPAR), kde můžeme ověřit značku, rok výroby, model vozu, zda má barva UNDERCOAT (tzv. podstřik), ze kterých materiálů (jednosložkové - BÁZE, dvousložkové – UNI odstíny) lze barvu namíchat, atd. atd…..
Podstatný je i odkaz na vzorník od příslušného výrobce automobilu, kde je třeba vždy najít adekvátní vzorek a porovnat ho přímo s lakem na voze.
Bohužel ne vždy je cesta takto jednoduchá, často nám jezdí „modely“, u kterých opravdu číslo barvy nelze vypátrat. Vozy s celolakem s úplně jinou barvou, než mělo auto ve výrobě. Někdy nenajdeme štítek a často se jedná i o barvy „slité“ dohromady. Těmto příkladům se budeme věnovat níže.
Takže nejdříve verze:
Což je velmi slibný začátek. Posuzování vzorku je nutno provádět za denního světla přímo na díle vozu, který očistíme a předleštíme.
Porovnání karty anebo vzorků s opravovaným vrchním lakem provádíme na denním světle ideálně za slunečného počasí ve stínu, porovnáme ho min. ze tří úhlů: z nadhledu (90°) a z flopu (z různých úhlů).
Zde ještě pro jistotu vysvětlení:
Odstín – základní – je původní receptura na barvu
Pododstín – je receptura s drobnou odchylkou vznikající z důvodů, které jsem popsala v tomto článku >> . Na tuto odchylku jsou nuceni reagovat výrobci opravárenských laků a vyrábět tzv. pododstíny. Na autě najdete jen číslo kódu základního odstínu. Při porovnávání se vzorkem však můžete vizuálně vybrat jeden z pododstínu odstínu základního, který bude lépe vyhovovat opravovanému dílu.
U metalických odstínů klademe důraz na dodržení granulace, která je důležitější než odstín - ten lze vyrovnat domícháním barvy, vzdáleností pistole od stříkaného povrchu a ideálně doladit při aplikaci lakováním do ztracena.
Pokud najdeme kartu s přesností alespoň na rozstřik, namícháme recepturu. Poté vyzkoušíme a porovnáme s opravovaným lakem. Pokud odstín sedí, máme vyhráno :-).
V praxi se nám ale stává především u starších jednovrstvých barev, že po namíchání odstín úplně nesedí a je třeba dotónovat. Tónování barev se budeme z důvodu obsáhlosti tématu věnovat v dalším článku.
Ano, to se stává, například nové odstíny mohou už mít zpracované receptury, ale nemusí k nim být k dispozici vzorek. Pokud jde tedy o nové auto s originální barvou laku, je možné barvu namíchat bez vzorku. Pak opět vyzkoušet na opravovaném díle a případně dotónovat a stříknout do přístřiku.
a) Fotospektrometr Valspar – Fotospektrometr Valspar – kouzelný to přístroj, který nám od nového roku velmi ulehčuje práci. Pokud si opravdu nejsme jistí, máme pomocníka, který po trojitém snímání původní barvy umí porovnat a najít nejlepší shodu s recepturou v databázi ICRIS a případně „vyrobit“ recepturu na míru na UNI odstíny.
Fotospektrometr používáme i v případě, když vzorek máme, ale při vizuálním posouzení vykazuje vzorek NE úplnou shodu s opravovanou barvou.
b) Hledáme i u jiných značek – pokud nemáme chytrý přístroj, nenašli jsme vzorek u příslušného výrobce automobilů, nezbývá nám než začít hledat u jiných značek. Najdeme co nejvíce podobný odstín a následovat opět pomůže testování, domíchání a v ideálním případě aplikace do rozstřiku.
Důležitá poznámka
My barvy mícháme. Ti, kdo je míchají a rovnou i aplikují, mohou využívat testovacích karet. Pokud si autolakýrník není jistý odstínem, je možné stříknout si před aplikací na vůz tzv. testovací kartu a po zaschnutí tak ověřit shodnost barevného odstínu. Výrobci opravárenských autolaků toto doporučují vždy u třívrstvého lakování (undercoat – báze - lak) k ověření počtu stříkaných vrstev jednotlivých materiálů k zajištění dokonalé barevné shody. Není to vždy asi nutné, ale odstín barvy lze poměrně dost ovlivnit i technikou stříkání, takže co nevyřeší domíchávání, je možno vyřešit aplikací.
Aby opravovaný defekt a přechod starého a nového laku opravdu nebyl vidět:
Na závěr bychom chtěli říci, že žádný systém opravárenských laků bohužel neřeší koloristiku na 100%. Vždy dochází k odchylkám. Důvodem je odlišná aplikace, jiné materiály, laky z různých fabrik po celém světě, ......….. podrobněji v článku Koloristika není sprosté slovo, …. >>.
Můžeme však udělat maximum při výběru, míchání a případném dotónování barev, autolakýrník může použít testovací karty, vyladit postup nástřiku pro individuální odstín, použít technologii přístřiku. Tím vším můžeme ovlivnit vizuální barevnou shodu a dodat zákazníkovi ty nejlepší služby.
A co je víc, než spokojený zákazník :-)?
* * *
K výběru správného odstínu barvy to dnes již bude stačit. Pokud jste dočetli až sem, jsme rádi, pravděpodobně vás téma zajímá. Sledujte nás dále na FB a neutečou vám žádné další informace od nás.
